Se psem na CVIČÁK!
I když máte doma malou čivavu, nebo statného ovčáka měli byste mít na paměti, že základní poslušnost a správná socializace je nutností u každého psa. Mnohokrát jsme v parku svědky malých uštěkaných psů, kteří se zmítají na vodítku a chtějí zakousnout třicetikilového protivníka, který si jich pomalu ani nevšímá. Horší je, že páníček malého vzteklouna usměrňuje skrz úsměv „povelem“ ale prosím tě, ticho! Kdyby se ale obtěžoval navštívit cvičák, možná by se dozvěděl, proč je jeho pes tak nervní a asi by se divil, kdyby se zjistil, že je to jeho chyba. Pokud jste začínající pejskaři – což z vás dělá váš první pes jakéhokoliv plemene, měli byste o jeho chování a základní manipulaci něco vědět. Na minimálně deset let budete mít odpovědnost za živého tvora a vzájemné porozumění si a dobrý vztah (což neznamená, že s vámi leží v posteli) usnadní život obou dvou.
Jak si vybrat cvičák?
-
Vyberte si pár cvičáku u Vás v okolí a jděte se podívat na úvodní hodinu bez psa. To, že jste se rozhodli se svému psovi věnovat a nechat se vézt od zkušenějších je chvályhodné, ale mějte na paměti, že z trenéra musíte mít dobrý pocit.
-
Vybírejte ten cvičák, kde se vám věnují individuálně. Ptají se na vaše problémy, na povahu pesjka, na vaše cíle (je rozdíl mezi tím, jestli chcete se psem závodit nebo vám stačí, aby poslechl na přivolání). Věřte svému instinktu, dobrý výcvikář má rozhled a uzpůsobuje výcvik požadavkům majitele i psa (Pokud si padesátikilová dívenka pořídí rotvajlera, opravdu není jedinou možností jak ho udržet ostnatý obojek)
-
Seznamte se členy. Dobrý kolektiv je základ. Pokud budete na cvičák chodit s nechutí, bude se to příčit vám i vašemu psovi.
-
Zjistěte si, co všechno cvičák nabízí za aktivity se psem, možná se vzhlídnete v nějakém sportu – agility, flyball, sportovní kynologie.
-
Sledujte recenze na internetu a ptejte se. Existuje již spousta diskuzních skupin, kde se dá zjistit spousta věcí i to, jaký má kdo zkušenosti s cvičákem.
Jak to chodí?
-
Výcvik psů samozřejmě není zdarma. Každý cvičák má nějaké poplatky. Většina těch „vesnických“ klubů má členské příspěvky, na základě kterých dostanete výkonnostní průkazku a můžete se se psem zúčastňovat závodů. V tomto případě se stáváte členem klubu a spadáte pod něj. V takovýchto klubech je dobré, že můžete využívat prostor cvičáku a všeho co se v rámci klubu nabízí. Ovšem zase je zde pravidlo odpracovaných brigád, které jsou většinou povinné. Pokud máte se psem vyšší ambice a cvičák vám vyhovuje, je tohle nejlepší a nejlevnější cesta.
-
Nebo je tu možnost druhá – chodit individuálně a hodiny si platit zvlášť. Cena jedné takové hodiny poslušnosti se pohybuje od 150 korun a výš. Já osobně toto preferuji, protože výcvikář se vám opravdu věnuje individuálně a řeší „problémy“ na míru vám i psovi. Výhoda je také v tom, že pokud nebudete spokojení, můžete jít prostě jinam a k ničemu se nezavazujete. Někteří trenéři nabízejí i zvýhodněné permanentky na určitý počet hodin.
Proč tedy chodit na cvičák, či k někomu zkušenému kdo cvičí psy?
-
Už od štěněte by měl chodit Váš pes do jiného prostředí než je jeho domov a park a seznamovat se snovými vjemy. Pro pozdější život je velmi důležitá socializace s jinými psy a lidmi. Pes se musí naučit komunikovat se svým druhem a porozumět jejich řeči. Pokud mu tohle neumožníte, budete ho izolovat a zbytečně ochraňovat (viz. Braní malých psů do ruky před většími psy) vezmete mu možnost „mluvit“ a ostatní psi mu nebudou rozumět, tak jako on jim.
-
Je mnoho cest, kterými se můžete ve výcviku psa ubírat, ovšem pokud je nebudete znát a nebudete se moci rozhodnout, která bude pro vašeho psa a vás ideální, můžete udělat opravdu fatální chyby ve výchově a socializaci a život pro vás oba bude spíš utrpením než zábavou.
-
Vy jste zodpovědný za vašeho psa, za jeho chování a za jeho činy. Proto mi dáte jistě za pravdu, že je lepší mít ze svého psa parťáka, který vás bude radostně následovat a poslouchat než když spolu budete neustále soupeřit. Ale musíte vědět jak na to a nejlepší je praxe.
-
Pokud budete mít dobře zvládnutého psa, nebudete mít ani problém s okolím a částí populace, kteří netrpí stejnou nemocí jako my, pejskaři. A nebudete ani postrachem pejskařů, kteří mají svého psa vychovaného.
-
A třešinka na dortu, budování vzájemného vztahu s vaším psem, porozumění jeho potřebám, jeho myšlení a společná práce, ze kterou máte radost oba je to nejlepší. Právě proto si psy pořizujeme, nebo ne?
Text a foto: Aneta Jungerová
